Člověk - Omezené zdroje - Energie - Ukládání- Přednáška č. 13

Zdravím vás lidičky,

já jsem Diskutér a vítám vás u přednášky č.13 projektu Poznávání podstaty. Tato přednáška je věnována Energie a jejímu ukládání v rámci tematického okruhu Člověk.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe. V rámci tohoto cíle jsme, a ještě dlouho budeme v oblasti zlepšení vlastního života tím, že se jej budeme snažit pochopit a mít naplněný.

Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde

V předchozí přednášce jsme se bavili o tom, že je energie všude kolem nás. Snad se mi podařilo i vysvětlit, že je k naplněným životům a k vybudování vhodného životního odkazu správné nakládání s energií naprosto klíčové. Pokud si toto pamatujete z předchozí přednášky, tak jsem svůj úkol splnil. Ale pravdou zůstává, že tyto poznatky jsou dosti obecné, a proto se dnes zaměříme na trošku konkrétnější téma, tedy na ukládání energie.

Začneme tím, co považuji za ukládání energie. A k tomu nám poslouží příměr energie k penězům, který jsme již využili v minulé přednášce. Pokud chceme v reálném světě ukládat peníze, tak budeme kupovat nemovitost, zlato, akcie, pošleme děti na prestižní školy, nebo třeba jednoduše peníze uložíme do banky nebo pod polštář 😊. Prostě peníze uložíme takovým způsobem, u kterého věříme, že si udrží hodnotu i v budoucnu. Anebo si třeba také investicí peněz můžeme zajistit lepší budoucí příjem, sociální postavení atd. Sem spadá vzdělávání, příjmy z pronájmu nemovitosti, dividendy z akcií, nebo třeba placení členství v nějakém prestižním klubu.

No a s ukládáním energie je dost podobné. V tomto případě ukládáme energii tím, že kvalitně provádíme vhodné činnosti. Většinou tedy ukládáme energii prací. Ještě uvedu, že tu energii můžeme ukládat jak do hmotných předmětů, tak do myšlenek. Jdeme na příklady! Díky práci můžeme například postavit dům, vybudovat firmu, vytvořit nějakou sochu, nebo třeba opravit nějakou významnou památku v obci. Toto jsou případy ukládání energie do hmoty. A pak také můžeme ukládat energii také do myšlenek, což je výchova dětí, seberozvoj, vývoj všemožných systémů, napsaní básně, nebo třeba do tvorby a zkoumání projektu Poznávání podstaty.

Každý z nás má k dispozici nějaké množství energie. A tato energie se nám průběžně dobijí. Pro zjednodušení uvažujme, že se nám tato energie dobíjí výhradně během spánku. Na následujícím příkladu si ukážeme, jak to funguje s množstvím energie, kterou máme k dispozici a jakým způsobem se nám tato energie dobijí. Představme si, že nám jako zdroj veškeré energie složí NiCd (nikl-kadmiová) baterie. Tato baterie je charakteristická paměťovým efektem, kvůli kterému je třeba dříve vybít zbývající energii z baterie, než baterii budeme opět nabíjet. V opačném případě postupně klesá maximální množství energie, kterou lze v baterii uskladnit a následovně využít. Zjednodušeně řečeno si během spánku připínáme k naší pomyslné baterii nabíječku a ráno se probouzíme s dobitou baterií. U nás lidí ovšem záleží na kvalitě našeho odpočinku, na kvalitě těla, na zdravotním stavu a na životosprávě, zda si spánkem baterii dobijeme zcela, nebo jen částečně. Podstatné je také to, že si nemůžeme převést nevyužitou energii do další dní a ta nevyčerpáme nám propadá. Ještě podstatnější je ale nutnost přebytečnou energii vybít dříve, než budeme moci usnout. V našich životech představuje daň za vybíjení nevyužité energie nespavost a určitá deprivace z toho, že bychom už opravdu potřebovali spát a ono to prostě nejde. Pokud se tento krok rozhodneme obejít například používáním prášků na spaní, tak hazardujeme se svým zdravím, a navíc si i koledujeme o vytvoření závislosti. Takže pozor na to!

Dobrou prací s energií a kvalitním odpočinek jsme tedy schopní maximalizovat množství dobíjené energie. Díky tomu jí můžeme mít dostatek k vykonávání všech činností, které se váží k naplněnému životu i k budování odvážných cílů. Každý z nás tedy sice může teoreticky dobíjet svoji pomyslnou baterii na 100%, ale tato plně nabitá baterie bude u každého z nás obsahovat rozdílné množství energie. Je to stejné jako, když máme plně nabitou tužkovou baterii a baterii špičkového elektromobilu. Do každé baterie přeci také můžeme uložit naprosto rozdílné množství energie. Někdo z nás má tedy jednoduše dispozici tužkovou baterii a ti šťastnější mohou pracovat s baterií o mnohonásobně vyšší kapacitě. Tak to ale prostě je! Naším posláním není závidět těm, kteří na tom jsou lépe, ale měli bychom se, co nejlépe naučit hrát s těmi kartami, které nám sudičky nadělili do kolébky. S pozitivním přístupem totiž budeme hospodařit s maximem možného. Díky dobrým návykům a znalostem na tom navíc mohou být naši potomci ještě podstatně lépe než my. A to už za to přeci stojí 😊!

My lidé díky zkušenostem víme, že se průměrný věk dožití pohybuje kolem 80 let. A také víme, že se nám bude množství energie, kterou máme k dispozici na jednotlivé dny průběžně snižovat. Díky tomu si vlastně můžeme i přibližně představit, kolik té energie budeme mít ještě výhledově k dispozici. Náš pud sebezáchovy nás neustále tlačí do toho, abychom zvyšovali své šance na přežití, abychom zvyšovali svoji konkurenceschopnost a abychom maximálně podporovali své potomky. Takže teď si vše propojme.

Představme si, že přes noc dobijeme svoji energii na 80% kapacity baterie. Prostě jsme nespali celých 8 hodin, protože jsme šli spát pozdě, v hlavě nás tížila spousta nepříjemných problémů a nemohli jsme usnout, protože jsme nejdříve museli vybít zbývající energii. Přes den většinu času a energie věnujeme činnostem, které souvisí s přežitím. Pečujeme o zdraví, konzumujeme potravu, cestujeme do práce, pracujeme a cestujeme zpět domů. Po těchto činnostech je řekněme 6 hodin odpoledne a v naší baterce zůstává 30 % z maximálního množství energie. Máte tedy přibližně 4 hodiny na to, abychom využili zbývající čas a energii. S částí z těchto zdrojů se rovnou rozloučíme, protože jistě musíme věnovat nějaký čas péči o domácnost a večerní hygieně. Kvalita lidských životů se ale odvíjí právě od té titěrné části dne, kdy se můžeme poměrně svobodně rozhodnout, jak naložit s naší volnou energií a časem! Energie vložená do přežití, do vlastního zajištění, do chodu domácnosti a do hygieny je sice nezbytná pro vyhnutí se problémům v budoucnu ve formě zdravotních potíží, nebo zhoršování kvality vlastního životního prostředí, ale nejedná se o ukládání energie do trvalejších hodnot. Právě smysluplnost využívání energie, když máme volbu, jak s ní naložit rozhoduje o tom, jak naplněný život budeme mít a jaký odkaz po sobě zanecháme.

Náš pud sebezáchovy toto velmi dobře ví, a proto nás neustále nabádá k tomu, abychom maximální množství dostupné energie investovali do zdrojů, které jí uchovají na horší časy. Kromě investice do přežití a udržení stávají kvality života je pro nás proto výhodné vkládat zbývající energii do vztahů s rodinou, do vztahů s ostatními lidmi, do seberozvoje, do zajišťování rezerv a do podpory společnosti, ve které žijeme. Naprosto zásadní je samozřejmě podpora a rozvoj našich potomků v rámci všech generací.

A teď se vraťme k tomu, kolik energie nám pravděpodobně ještě zbývá na životní pouti. Zde nabízím jednoduché cvičení. Prostě se zamysleme nad tím, kolik energie jsme měli doposud v životě k dispozici, a kolik jsme toho zatím zvládli. Na základě toho můžeme posoudit zda, zda je reálné, abychom v životě dosáhli, alespoň těch nejzákladnějších cílů, díky kterým si jednou budeme moci říct, že jsme život nepromarnili. Pokud jsme s výsledkem představy spokojení, tak jsme kabrňáci a pokud udržíme tempo, tak děláme vše pro to, abychom svého cíle dosáhli. Pokud s výsledkem ale spokojení nejsme, tak považuji za super poznatek, že jsme si toto uvědomili ještě ve chvíli, kdy s tím můžeme něco udělat. V tomto případě doporučuji dva postupy. A to buď snížení nároků, nebo se do toho prostě více obout a svých cílů dosáhnout. Skončit v půli cesty k ambicióznímu, ale nedosažitelnému cíli považuji za nejméně šťastnou volbu.

S tou zbývající energií v našich životech je to jako s hypotékou. Můžeme být v situaci, kdy bychom si rádi koupili dům za 10 milionů, ale víme, že pravděpodobně zvládnu splatit hypotéku jen na 6 milionů. Proto bychom si buď měl vybrat levnější byt za 6 milionů, nebo bych se měli rozhodnout investovat extrémní množství energie k získávání prostředků na splácení hypotéky, abychom jí zvládli splatit celou. No a pokud si vezmeme hypotéku na 10 milionu, ale snahu o její splacení nezvýšíme, tak případní dědicové nemovitost asi nezískají, protože pravděpodobně nebudou schopní doplatit zbývající dluh.

Tímto beru nezbytnost vhodného ukládání energie za vysvětlenou. Ale protože považuji kontext za nesmírně důležitý, tak to raději ještě zopakuji na dalším příkladu, kdy si opět přirovnáme energie k penězům. Představme si tedy, že každý den získáváme energii ve formě peněz, které lze využít jen ten den, kdy je obdržíme. V tomto případě také nebudeme chtít, aby nám nevyužité peníze večer propadly, že? Naopak se za ně přeci budeme snažit nakupovat něco, v čem vidíme alespoň nějakou hodnotu a co v případě nutnosti budeme moci zpeněžit. Proto si myslím, že má většina z nás rezervy v tom, jak hospodaříme s naší energií 😊.

A teď se dostáváme ke vztahu mezi investováním energie a dosahováním žádaného cíle. Všichni asi známe moudra typu: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Žádný učený z nebe nespadl. Nebo třeba. Dvakrát měř, jedou řež. Jde o to, že při vynaložení energie není nikdy úspěch předem jistý. Proto přirovnávám investování energie ke koupi losu, nebo k sázce v loterii. Pokud tedy chceme něčeho dosáhnout, tak musíme nejdříve zaplatit energii za koupi toho pomyslného losu. Pokud bude los výherní, tak se nám činnost zdaří. V opačném případě ale neuspějeme a většinou to můžeme s investicí další energie vyzkoušet znovu. Podotýkám, že šance na úspěch je značně závislá na našem talentu, na zkušenostech, na aktuální situaci atd. Třeba takovou jízdu na kole, nebo správné vložení lžíce s polévkou do úst považujeme za samozřejmost. No a u takových malých dětí je spíše překvapením, když se jim tato činnost zdárně povede. Ale za nějakou dobu budou i pro tyto děti zmíněné činnosti naprosto automatické. Je to pouze o cviku, trpělivosti a zlepšení koordinace těla. Je dobré si uvědomit, že u každé činnosti máme určitou standardní kvalitu provedení. Občas se nám ovšem daří výborně a občas se nám naopak nedaří téměř nic. Já k vysvětleni tohoto jevu používám Gaussovu křivku. Protože na její podrobnější vysvětlení není v přednášce čas, tak princip popíšu zjednodušeně. V běžný den se nám většina věcí zdaří a něco mále se pokazí. Výjimečně ale máme den, kdy se nám zdaří, na co sáhneme nebo naopak výjimečné máme den blbec, kdy se pokazí, co může. Gaussova křivka tedy ve zkratce říká, že se nám v naprosté většině případů daří tak nějak průměrně a ve výjimečných případech jsme buď mistři světa nebo největší smolaři. V návaznosti na tu Gaussovu křivku řekněme, že bych chtěl uložit svojí energii do světového rekordu v běhu na 100 m. Tvrdě bych trénoval a vše bych tomuto cíli obětoval. Díky znalosti Gaussovi křivky bych spoléhal na to, že pokud budu závodit dostatečně často, tak bych mohl svého cíle dosáhnout, protože by se prostě jeden den mohly sejít výborné podmínky na stadionu, já bych se cítil výborně a prostě by se mi vše dařilo. Je pravdou, že pokud bych běžel tuto trať tisíckrát, tak bych zlepšil svůj standard a zaznamenal bych i několik velmi dobrých výkonů. Tyto výkony by byly velmi dobré vzhledem k mým možnostem, ale stále by to ale nebyly výkony světové kvality. Dosažení výkonů světové kvality prostě není v možnostech mého těla, protože k tomu jednoduše nemám dispozice. Ale i kdybych dokázal při maximální snaze a neuvěřitelném štěstí světového rekordu v běhu na 100 m dosáhnout, tak by to za to vlastně ani nestálo. Naplněný život totiž není o dominanci v jedné oblasti, ale spíše o tom alespoň obstát ve spoustě oblastí. Atletickou terminologií bychom tedy v životě neměli být specialisté, ale spíše vícebojaři 😊. A ty důležité činnosti bychom měli trénovat, abychom v nich zvýšili svoji úspěšnost. Samozřejmě ale také musíme přihlédnout ke své jedinečnosti. Může se dokonce i klidně stát, že bude lepší, pokud budeme excelovat v jedné disciplíně, než abychom se plácali ve spoustě oborů, ve kterých jsme prostě marní. Ale i v tomto okrajovém případě bychom si měli být vědomi, jako cenu budeme platit za to, že se věnujeme pouze omezené oblasti života. Bez potomku, nebo bez jejich řádné výchovy hrozí našemu životu prázdnota a šance na delší přežití našeho odkazu asi bude mizivá. Proto doporučuji, abychom si stanovovali cíle na základě svých silných stránek a toho, co je pro nás skutečně důležité z pohledu celého života a našeho životního odkazu. Znovu pro inspiraci odkazuji na složky smyslu života.

A jak je to tedy s tím množstvím uložené energie, kterou máme v našem životě k dispozici? Nabízelo by se říct, že když se narodíme, tak všichni začínáme s nulovou uloženou energií a je pouze na nás, jak dobře dokážeme hospodařit s tou energií kterou průběžně získáváme a kolik toho za život vybudujeme. Tak jednoduché to ale opravdu není, takže si to uveďme na pravou míru. My lidé se od sebe již při narození lišíme genetickou výbavou, schopností rodičů a okolí nás správně vychovat, úrovní zabezpečení naší rodiny a tak dále. A právě toto je tou uloženou energií, kterou se od sebe lišíme od samé začátku.

Můžeme mít například geneticky kvalitní předky, kteří na sobě neustále pracovali. Díky tomu si pravděpodobně zajišťovali i geneticky kvalitní partnery. Tímto způsobem tedy náš rod pravidelně ukládal obrovské množství energie do kvalitních genů. V tomto případě jsme tedy pravděpodobně zdědili i my kvalitní geny. V tomto případě jsou geny nesmírně cenným rodinným dědictvím. A rodiče zřejmě budou v zájmu zachování tohoto dědictví posuzovat i vhodnost genetické výbavy nápadníků jejich dětí.

Dále může být naše rodina tvořena příbuznými, kteří se vyžívají v komunikaci, jsou oblíbení, jsou pro ostatní zachránci v těžkých situacích, nebo jsou úspěšnými sportovci. V tomto případě může mít rodina uložené velké množství energie v sociálních vazbách a ve společenském postavení.

A pokud je naše rodina obratná v hospodaření s majetkem, tak můžeme mít uloženo velké množství energie právě v hmotném zabezpečení. Materiální zabezpečení je dnes moderní, protože se dá alespoň přibližně vyčíslit. A pokud něco dokážeme vyčíslit, tak to můžeme porovnávat. A když něco můžeme porovnávat, tak to máme tendenci využívat jako ukazatel, který určuje kvalitu života a vlastně i úspěšnosti našich životních strategií. Mě osobně tento přístup přijde scestný a opravdu si nemyslím, že by byl velký majetek hlavním klíčem k naplněnému životu. Názor si ale každý z nás musí samozřejmě udělat sám 😊.

Každý člověk každopádně získává svým narozením a přijetím do rodiny přístup k naprosto rozdílnému množství uložené energie. To, co získáváme je ale pouhou určitou výchozí pozicí neboli nástrojem od předchozích generací. Je převážně na nás a na určité náhodě, jak tyto zdroje dokážeme využít. Proto je nesmírně důležité ukládat svojí energii do výchovy a vedení svých ratolestí. ... Nebo snad neznáte příběh o někom naprosto jedinečném, kdo vybudoval něco úžasného, ale zanedbával děti? Nedopadlo to náhodou tak, že potomci pak nebyly ani stínem svého rodiče a zdaleka nebyli schopní převzít a rozvíjet jeho odkaz? A právě o tom to je! Pokud chceme usilovat o nějaký odkaz, tak se nesmíme soustředit pouze na sebe, ale musíme mít na paměti i budoucnost a náš nástupce musí být natolik schopný, aby na nás dokázal navázat. Osobně si myslím, že musí být jednou z nejkrásnějších věcí na světě, když rodiče zjistí, že je jejich děti překonali.

Pokud to tedy s nesmrtelností vlastního genu, nebo myšlenky myslíme vážně, tak nesmíme podcenit ukládání energie do rozvoje svých potomků a do podpory společnosti. Potomky bychom prostě měli naučit to nejlepší, co známe. A společnost tvoří náš životní prostor a zajišťuje pro nás určité životní jistoty. Pokud by společnost padla, tak pravděpodobně ztratí hodnotu i to, v čem máme energii uloženou.

Pokud náš rod tedy smysluplně ukládá energii, tak tím pomáháme naplňovat cíl našeho genu, který touží po své nesmrtelnosti. V tomto případě je náš gen spokojený a nemá potřebu nás nějak přehnaně trápit skrze pud sebezáchovy. Tímto tedy tvrdím, že náš gen vyhodnocuje, zda smysluplně ukládáme naší energii. A to není vše! Dokonce tvrdím, že je pro náš gen smysluplné ukládání energie naprosto zásadní a že náš gen dokonce velmi pečlivě kontroluje, zda se řádně staráme o tu energii, kterou již máme vhodně uloženou. A pokud není s naším počínáním spokojený, tak nás za to velmi tvrdě trestá. A jak že ten trest vypadá? ... Je to velmi intenzivní bolest!

Pokud máme uloženou energii v rodinném domu, který nemáme vhodně pojištěný a ten nám shoří. Jak nám asi bude, když nám po domu zbyde jen nesplacená hypotéka? Jak nám asi bude, pokud uložíme spoustu energie do vztahu s kamarádem, který si po desítkách let najde někoho jiného a přestane o nás naprosto jevit zájem? Jak nám asi bude, pokud jsme světovými odborníky v oblasti spalovacích motorů a legislativně dochází k jejich nahrazení motory elektrickými, o kterých nemáme valné mínění? A nejhorší otázka ze všech ... Jak nám asi bude, když přijdeme o partnera, nebo o vlastní děti? ... Toto je pouze několik příkladů, kdy je životní ztráta provázena větší bolestí než v případě fyzického zranění! Pokud se oprostíme od emocí, tak si uvědomíme, že ve zmíněných případech přicházíme o obrovské množství dobře uložené energie. A tím snižujeme šanci našeho genu ve snaze o dosažení nesmrtelnosti. A náš gen opravdu nesnáší, pokud přijdeme o to, co jsme tak pracně vybudovali. Proto nás v těchto případech trestá za ztrátu uložené energie opravdu extrémní bolestí. Náš gen nás chce nejdříve touto bolesti přimět k tomu, abychom se ještě pokusili zachránit maximum toho, co půjde. Následovně nás má ale tato bolest především donutit k tomu, abychom se příště podobnému selhání ze všech sil snažili předejít. Protože je tato bolest nesmírně intenzivní, tak někoho může dokonce zdrtit navždy. To ale není cílem našeho genu. Náš gen pouze využívá bolest jako nástroj k maximalizaci pravděpodobnosti k dosažení své nesmrtelnosti. Proto bychom měli s ranami osudu bojovat a neměli bychom pod nimi nikdy zcela padnout!

A jak informace z dnešní přednášky využít ve vlastním životě? Zkuste si odpovědět na tyto otázky.

1. Daří se mi ukládat energii, nebo se nikam neposouvám? Hospodařím s energií tak, abych jí měl dost na své cíle?
2. Rozvíjím úspěšně své potomky? Dokáže a bude chtít někdo z nich navázat na můj odkaz?
3. Ukládám energii do toho, v čem jsem dobrý a v čem vidím smysl i pro další generace?
4. Budu mít v životě ještě dost energie k uskutečnění alespoň těch nejzákladnějších cílů?
5. Tuším, jak bych bojoval s ranami osudu, aby mě to nesemlelo? Zvládnu vše sám, nebo mám někoho, na koho se mohu obrátit?

A teď se dostáváme k odpovědi na výzvu z přednášky č.12 na téma Význam energie v našich životech:

V této přednášce jsem vám položil otázku, jaký je význam nudy v našich životech.

Zaprvé moc děkuji za maily s podporou a oceněním projektu Poznávání podstaty, které mi přišly. Tyto maily mi udělaly radost, ale především jsou pro mě zpětnou vazbou, že asi dělám projekt Poznávání podstaty správně, že má smysl a že o něj máte i zájem. Za to moc děkuji! A teď můj názor na význam nudy v našich životech:

V přednášce č.5 o pudu sebezáchovy jsem mluvil o tom, že bychom bez pudu sebezáchovy byli pouhými "zevláky", kteří by se točili na místě. Prostě bychom nevěděli, co máme dělat. Pud sebezáchovy nás nabádá k tomu, co máme dělat a nuda je takovým motivátorem, který nás nutí k akci. Nuda je vlastně obdobný nástroj pudu sebezáchovy, jako bolest. Bolest nás většinou nutí něco nedělat, abychom zabránili poškození těla a nuda nás naopak především nutí posilovat naši konkurenceschopnost a nutí nás pomáhat našemu genu dosáhnout nesmrtelnosti. Takto jsem původně chtěl odpověď zakončit. Pan Jiří ale ve své odpovědi zcela výborně v duchu projektu Poznávání podstaty navázal na podstatu nudy myšlenkou, že je v dnešní době nuda spolu s blahobytem hlavní příčinou toho, proč někteří mladí zápolí s drogami. A přesně toto je myšlenkou projektu Poznávání podstaty. Poznávání podstaty má být o hlubším pochopení svého života a světa, díky čemuž pak můžeme rozpoznat případné hrozby a bojovat s nimi již preventivně. Správně mířenou prevencí můžeme předejít budoucímu zbytečnému utrpení. Ještě jednou tedy chválím pana Jiřího za odvahu odpovědět na otázku, za hlubší pochopení projektu Poznávání podstaty a za využití jeho myšlenek ve vhodném příkladu.

A teď tu máme novou výzvu:

Projekt Poznávání podstaty se nezadržitelně blíží ke svým prvním narozeninám. Po roce fungování chci celý projekt vyhodnotit a zcela jistě v něm udělám i některé změny. Mimo jiné mám v úmyslu projekt rozšířit. Přesné úpravy pro vás ale budou překvapením 😊.

A teď ta výzva! Já jsem sice s obsahem přednášek spokojený, ale nejsem si zcela jistý reálnou přínosnosti přednášek pro vás. Proto vás žádám o odpověď na tyto otázky:

1. Už se stalo, že jste si někdy vzpomněli během dne na nějakou myšlenku z přednášek? Stačí mi odpověď ano nebo ne.· Už se stalo, že jste si někdy vzpomněli během dne na nějakou myšlenku z přednášek? Stačí mi odpověď ano nebo ne.
2. Měly už někdy myšlenky z přednášek vliv na to, co jste udělali, nebo jak jste o něčem přemýšleli? Opět mi stačí odpověď ano nebo ne.
3. Je v přednáškách něco, co se vám nelíbí? Například časté opakování vztahu s pudem záchovy, či se smyslem života?
4. Je v přednáškách něco, co mám v přednáškách určitě zachovat? Nebojte hloubka přednášek a propojování témat zcela určitě zůstanou zachovány 😊.
5. Máte nějaké další návrhy k úpravě projektu Poznávání podstaty?

Vaše odpovědi využiji k posouzení, zda je aktuální forma projektu vhodná, nebo zda jí mám upravit. Slibuji, že se zamyslím nad každým Vaším názorem. Odpovědi mi prosím, zasílejte na mail projektu.

Za odpovědi předem děkuji.

A na závěr si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednášce nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

A to je vše lidičky! V příští přednášce se budeme věnovat 3. části tématu Energie. Tato přednáška bude zaměřena na to, jak s ní máme hospodařit. Následující přednáška také patří do tematického okruhu Člověk a do kategorie Omezené zdroje.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Diskutér